Prosinec 2006

Unavenost v láhvi od Octa

30. prosince 2006 v 20:39 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Tak už dnes píšu podruhý. Jsem nějaká ospalá a unavená, unavená vším tím shonem a mrazem beze sněhu, nocí bez hvězdnaté oblohy a spěchajícími lidmi bez cíle. Sedím tu ve svitu lampy, jediný zvuk je vrčení počítače. Počítač VRČÍ. Nestíhá, je unavený stejně jako já, ale ze zcela jiných důvodů. Už teď bych chtěla letní prázdniny, tu svobodu a volnost, sluneční světlo, vítr stromy, louku,a vlastně i ty krávy co se všude pasou. A hlavně taky jednu kámošku kterou jsem dlouho neviděla. Ale příchodem prázdnin ztratím něco moc cennýho. Neptejte se co. A doufám, že vy, co tohle čtete, se máte líp než já, magor,který nemá šanci...Mějte se hezky.
P.S. Možná ten název nechápete, ale divili byste se, že to dává smysl :)

Dopisy pro roky

30. prosince 2006 v 9:41 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
No jo. Zejtra to příde.Silvestr. To zas bude masakr. Jako obvykle k nám vtrhnou moje 2 kámošky a začne velkej mejdan, no znáte to. Každopádně vzhledem k tomu, že mi teprve nedávno bylo 13 budu se muset trochu krotit s alkoholem :)) (prosimvás nemějte mě za ožralu). My v mym pokoji, mamky v obyvaku, tata s bráchou to radši všechno prospí v ložnici. A až udeří na věži kostela nebudeme psát 2006, ale 2007. A to je rozdíl.Ale stejně je mi tý šestky tak trochu líto. Protože tenhle rok už nikdy nebude (leda že by snad začali novej letopočet, ale to bych musela žít dalších 2006 let a to by byla hrozná nuda). Ale všiměte si: dny se stále opakují, pondělí, úterý,...hodiny taky každý den je poledne, každý den je půlnoc. Jen ty roky...
Mno nic. Máme takovej zvyk. Vždycky napíšeme dopis starýmu i novýmu roku, složíme to do vlaštovek a hodíme z okna. Možná vám to přijde jak z mateřský školky, ale to je mi úplně fuk, je to zvyk a věřte mi že je lepší bejt cvok jak 5letý dítě než se furt bát, že vás někdo bude považovat za blázna. Minulej rok mi ta vlaštovka spadla na zem a rozjezdily jí auta. Chudák. Ale třeba si to ten starej rok stih přečíst :))

Veselé Vánoce a šťastný nový rok

25. prosince 2006 v 20:42 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Člověk by se divil...jak ty Vánoce všechny spojí... Já například chodim na výtvarku (a na klavír a na dramaťák ale to teď neni důležité). Tak jsem jednou čekala na odvoz(byla to poslední výtvarka před svátky) a najednou mi jeden tamní učitel, kterého jsem vůbec neznala (jen jsem ho sem tam zahlédla), popřál veselé Vánoce. A zapálil si cigaretu.Pak šel pryč. A jak jsem tak sledovala to světýlko, jedinou viditelnou část celé siluety, která zmizela ve tmě, napadlo mě, jak je dobře, že ty Vánoce máme...Možná vás to nenapadlo, ale Vánoce jsou vlastně náboženský svátek a slaví ho všichni, ať už věří nebo ne... No jo. Teď hlavně aby se mi povedlo zpracovat ty tuny jídla.
Co mi poslední dobou udělalo radost byla třídní besídka-i když to byl spíš takovej mejdan. Nejdřív jsme hráli Drákulu a já byla jedna ze 3 upírek. A protože jsme neměly skoro žádnej text mohly jsme si tu svojí roli pořádně vychutnat (nebo aspoň já). Prostě jsme se tam promenádovaly po podiu a sem tam prohodily nějakou tajemnou básničku. A pak jsme měly jednu větší scénu, kde sem se snažila vysát Jonathana Harkera nebejt Drákuly povedlo by se mi to:). No když jsme se klaňeli tak nás fotil představitel Drákuly, třídní technik a stvořitel stránek třídy, takže se tam ty fotky asi brzo objeví.Mno a pak sme zazpívali pár koled (pěkně falešně) no a pak to byla jen taková volná zábava.Rozdávaly se dárky samozřejmě. A pár cvoků a aktivistů (samo že já taky) pustilo rádio a tancovalo jak je napadlo, kankán, sambu, dokonce se tam připletla i mazurka. Dostala jsem super dárky. No a to je asi všechno. Takže: Veselé Vánoce a šťastný nový rok přeje Pety

deník

25. prosince 2006 v 19:51 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Tohle nebude deník jako takovej. Budete si tu moct přečíst moje nápady, postřehy a myšlenky (a když já vypotim myšlenku je to zázrak )

Patronka

23. prosince 2006 v 11:07 | Pety |  Mrkvový salát
Na skále sedí žena. Opírá se o balvan. A zpívá. Jak Orfeova lyra, jak starý strom vypráví příběh,jak matka uspává své dítě ukolébavkou o krásné víle. Má šaty z tenké jinovatky nebo snad jsou jen pokryté námrazou? Má dlouhé vlasy. Dlouhé vlasy zmrzlé ve velkém rozmachu, rozevláté a přece nehybné. A slyšíte ten zpěv? Ne? Ony ho slyší. Malé děti. Jedno za druhým capkají zasněženým průsmykem a nezebou je bosé nohy. Modré rty se jim chvějí, ale ony nic necítí. Slyší ten zpěv a jdou za tou ženou. Pak se kolem ní posadí, přitulí se k ní a ona jim dá kus svého tepla aby jim bylo dobře. Patronka umrzlých dětí.

Co tu bude?

23. prosince 2006 v 10:45 | Pety
Tohle by měly být jakoby recenze, ale tak jsem to radši nepojmenvala, protože to bude asi na úrovni školního referátu :). No každopádně zkusím sem napsat co nejvíc informací o skupnách, filmech, knihách...zkrátka o všem co se mi líbilo.