Únor 2007

Život pod šedí nebe

28. února 2007 v 20:20 | Pety |  Mrkvový salát
Pod tmavě ocelově šedou klenbou noční oblohy slabě foukal vítr. Lehce se dotýkal temé zeleně ospalých stébel trávy. V korunách stromů se ozývaly tiché tóny jeho zpěvu, šuměl tak jinak než obvykle. Jako moře. Jako hlas víly v měsíčních paprscích. Jako dusot kopyt šťastného hřebce. Jako život. A ona kráčela tou zasněnou krajinou. Byla jí zima. Neměla nic, pro co by dnes lidé vůbec chtěli žít. Ale byla svobodná. Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy. Její oči se vpíjely do každého zrnka písku, do každého lístku na stromě. A žila. Tak moc žila.

Moje jarňáky

27. února 2007 v 14:28 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Mno jo, tak to bejvá... Tak jsem se vrátila z jarních prázdnin, které mimo jiné přinesly hlavně angínu... Píšu "mimo jiné", protože jinak bych byla dost nevděčná. Takže přijeli jsme na chalupu v neděli 18.2. K mému překvapení tam nebyla moje kámoška, a tak jsem se zdejchla na kopec na louku. To je vám krása. Vylezu nahoru po cestě z bláta a stop traktorů, podlezu drát, a zničeho nic na mě dýchne závan svobody a volnosti. A pokračuju v cestě. Vzpomínám na ty krásné a šílené věci, co jsem tu prožila o letních prázdninách. Na stébla prosvícená zlatavým sluncem, na smích smísený se šumem stromů, a na rozhovory a živé debaty ve větvích.
Vítr zpívá studenou píseň o dálkách za kopcem, tmavě zelená a žlutá tráva, zdupaná a přesto živá, siluety stromů, ocelová obloha...Asi po deseti minutách mězačnou postrádat. Tak seběhnu z kopce. Přiznávám, že už tehdy jsem měla rýmu, ale i kdybych měla zápal plic-na tu louku se musím pokaždé alespoň jednou podívat.
Mno kamarádka pozdějc přijela, ona tam bydlí, ale školu měla, takže jsme každý večer kravily, a skládaly písničky, každá jinak, já s šátkem na krku (ano kvůli nemoci, Vladance ještě jednou díky za ten k Vánocům, to byl on), ona v červených brýlích, pokoušely jsme se hrát na kytary, a měly se dobře. Mno a ve čtvrtek jsem byla u doktora, a že prý mám angínu....Ale co, stejně jsem si to užila, protože mi navzdory diagnóze bylo dobře a kámoška mě hrdinsky navštěvovala dál. Pak jsem jela k babičce, ale to je jiná pohádka...
Tak se mějte hezky!!!!!!

Slza

17. února 2007 v 21:21 | Pety |  Mrkvový salát
Slza. Dopadne na chladné dlaždice, pod zničenou duší. Rozlétne se, tak jako se chtěl rozletět ten člověk, je svobodná, odtrhla se od páru modrých očí, i on chtěl, ale nemohl. Chtěl zapomenout na to, co bylo, chtěl zmizet v nekonečnu, chtěl být mlhou, mrakem na obloze, bez mysli, bez vzpomínek, lehký jak vánek. A zatím plakal, slzy padaly na roky nemytou podlahu, a věděl, že je pryč.

Šašek a král: O králi a vládci

15. února 2007 v 19:11 | Pety |  Dialogy
Tohle je rozhovor krále se šaškem. Já vim, je to starý, moudrý klaun a panovačný vládce, ale co může člověk napsat při hodině dějepisu...?
"Jsem král." řekl král.
"Korunou snad." zašeptal šašek.
"Cos to povídal?"ptá se vládce a bezděčně se chytne trůnu, jak by mu ho chtěl někdo ukrást.
"Jsi král, můj pane." šašek na to. "Král státu, který ti nevěří. Král majetku, ne země, ne národa."
"Korunu mám, o mé vznešenosti není pochyb."
"Jistě." řekl klaun hořce. "Hlavně, že máš korunu."

Pařezy: O hloubce kořenů

15. února 2007 v 18:56 | Pety |  Dialogy
Ach ano... tak jsem sem nedávno napsala, proč vlastně tuhle rubriku zakládám. Kvůli (nezasvěcený se zblázní smíchy) pařezům. A pozor, prosím aplaus, tady jsou (a nesmějte se, já vás upozorňovala, že je to blbost!!!!!!!!!!!!!!!!):
"Zmiz." zašeptal pařez pařezu.
"Proč?" zeptal se druhý pařez.
"Protože stíníš." odsekl první pařez.
"Nemůžu." řekl druhý pařez.
"Proč?" rozzlobil se první.
"Protože mám kořeny moc hluboko." řekl druhý přez, roztáhl letokruhy a dál se s prvním nebavil.

Mozek:Mít či nemít?

13. února 2007 v 18:14 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Sedím tu a přemýšlím. Je to dost s podivem, protože o mně dost lidí říká, že nemám mozek. A přes to myšlenky plynou, jedna za druhou, úvaha po úvaze, nápad po nápadu. Být či nebýt, Kdo jsme, Odkud jsme přišli, Kam směřujeme? Myslím, tedy jsem. Kdo to vlastně řekl?? Nevím. A měl pravdu? A myslel to tak, jak se to dnes vysvětluje?? To taky nevím...takže vlastně vím, že nic nevím...a kdo má strach z budoctnosti? Ti kteří ví. Ví jak to tu ve skutečnosti je. Ví, co udělali ti, kteří mají mozek...

Balada pro černou vílu

5. února 2007 v 20:10 | Pety |  Mrkvový salát
Ztracené jež bylo nalezeno,
nevěsta černá, její věno:
temnota, žal a dotek světa,
v němž věčnost trvá jedna věta.
Motýlí křídlo letí s vánkem
teď uklidnit tvé srdce spánkem,
a neví, že tak marné je,
těšit toho, kdo nežije.