Duben 2007

Chjo...

26. dubna 2007 v 19:29 | Pety |  Mrkvový salát
Co pro polibek jen by udělala,
když pro ni hlasem zlaté loutny byl
a sllzy, které pro něj vyplakala
se točí nocí v něžném víru sil.

Bez názvu...prostě no comment, má to mluvit samo za sebe i bez nadpisu

26. dubna 2007 v 19:27 | Pety |  Mrkvový salát
Pod temnou vodou,
vodou bez jezera,
co slzami ji solil krutý vrah,
tam květy budou
zpívat za večera,
než plamen žalu promění je v prach.

Z dopisu

6. dubna 2007 v 19:26 | Pety |  Mrkvový salát
Tenké linky inkoustu byly tak nějak rozpité. V zapomenutém koutě se před očima malé osůbky měnilo úhledné písmo v rozmazané čárance, ale i přesto bohužel dávaly smysl. Jen tak. Mezi řádky. A v mysli. Ve svědomí. V nitru. V popelavém tichu.
Milá Vílo,
už zítra se střetnou. Anděl s mrakem...

Tichá chodba

4. dubna 2007 v 21:24 | Pety |  Mrkvový salát
Rozbité dlaždice. Potemnělá chodba. Tiché stěny. Bez dveří. Stísněná samota uvnitř sebe sama. Nic víc, nic míň. Ne, takhle ne. Musím získat ztracenou víru, musím vědět, že každá stěna má okna, že každá slza dopadne jen jednou a naposled, že všude, kde je zhasnuto, dříve či později někdo rozsvítí. Někdy nestačí jen zmáčknout tlačítko´, nestačí škrtnout zápalkou. Tma může být hlubší. Tma neprostupná, jak hustý les. Jen jediné světlo může tu temotu prorazit. Světlo očí.