Květen 2007

Dnes večer

28. května 2007 v 21:28 | Pety |  Mrkvový salát
Obrysy černější než tma oblaků
jen světlo hodin na věži
a vodopády z nebes kanou do parku...
co na asfaltu lesklých ulic záleží,
když čas se měří na údery deště...?
a slzy mraků bez ustání
na chodníku roztříští se ještě
než jejich žalost rozpostře se plání
a v oknech nejsou lidé
jenom obrazovky
neposluchaj', žádná paměť nezbyde
na to, jak zem bičovaly stovky
kapek, jak v rytmu do taktovky....

Půlnoční

19. května 2007 v 14:41 | asi se budu opakovat, ale:Pety |  Mrkvový salát
Kroky červených střevíců v pošlapaném tichu, jen zablácený déšť smývá krev ze svitu pouličních lamp, modrý neon, prasklá výloha, asfalt, černý mrak, kde nevyslovené věty jsou zamčenými branami duší a v zakouřených sklech hry stínů předvádí nekonečné představení, co nebude mít šťastný konec. Listy starobylých stromů, ketré dávno ztratily naději na pevný kmen se vzhlíží ve tvářích lidí pod šálami. Proč nejsou doma? Proč nežjí někde jinde? Vítr fouká. Nemyslí a jde.

Napůl

16. května 2007 v 21:39 | Pety |  Mrkvový salát
Prasklé zrcadlo a v něm dvě poloviny obličeje, odrazu, který se stále víc mění v realitu, jako by se skutečnost vyměnila se zrcadlem, a prostoupí hloub a hloub až rozdělí všechno, duši, mysl i srdeční tep a rozlomí všechny pocity, ne na černou a bílou, ale na dvě černobílé poloviny, z nichž každá hledá druhou do páru, a nemůže ji najít, kvůli velké trhlině mezi dvěma tak podobnými světy, s polovičním životem. A chce to jenom postavit most...

Kterak se motyka stala zbraní hromadného ničení aneb milosrdní mravenci

15. května 2007 v 21:17 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Ách ano, chalupa je nejen zábava, ale i práce, to se mi stále snaží vštípit naši. Jojo, já to chápu, ale o to teď nejde. Snaží se mi to vštípit celkem aktivně, a tak mě sem tam úkolujou. A teď nedávno jsem měla vykopat drny trávy. Popadla jsem motyčku a přijala svůj úděl, který mě krutě dělil od kravení na louce. A kop a kop a kop (a pro Kačku Ch.:Kop,kopykopykop), a rvala jsem drn za drnem, hromady hlíny. Ale nebyla to jenom hlína. Pod zemí se skrývalo mraveniště, lezli tam červi, stonožky a hromada další havěti. Nejdřív jsem sice měla obavy zda se na mě ti mravenci nevrhnou. Ale pak mě napadlo, že v porovnání s obřím něčím, co ničí pracně vytvořené domy a ubíjí nebohé civilisty, je vlastně pár štípanců blbost. A lidi to ví, protože to znají. jediný rozdíl je v tom, že mravenci nemají zapotřebí ovládat ty "motyky" proti sobě. Už mi tolik nevadilo, že budu plné mravenců, měli právo se mstít. A nepomstili se.

Vzkaz od Katušky

11. května 2007 v 14:52 | Pety (s pomocí Kačky:)) |  Články, který nejdou zařadit, by se měly zakázat!!!!
Ahojky, já mám jednu bezvoš kámošku, jmenuje se Kačka (no příjmení radši řikat nebudu, známe svý lidi, viď, Kačí:)). No a nedávno jsem zjistila, že se taky dala na psaní poetické prózy a protože nemá moc šanci na vlastní blog, tak tu mám jednu její povídku ze souboru "O životě a smrti".
Z komínů se kouří
Na podlaze ležela dívka. Vlastně už téměř žena. Vodopády hnědých vlasů zakrývaly špínu po zemi a ostatní ležící těla. Kdysi to byly nádherné vlasy, ale ztratily lesk. Její tmavé oči se zamlžily a červené rty získlay nádech fialova. Cáry obnošených šatů ležely na zemi tak, jakoby do nich nikdo nebyl oblečen. Té dívce mohlo být tak 17 a jmenovala se Lea Lustigová. Za ruku se jí držel její malý bratr, který stejně jako ona měl sucou, vrásčitou a nyní už skoro mrtvou kůži. Lea vydechla a stiskla svému bratru ruku. Žádná odpověď. To vlhké na její tváři byla slza. Poslední. A všude kolem se povalují chuchvalce plynu. A z komínů se kouří.
P.S. Pardon, že to bylo tak pozdě, nějak jsem se k tomu nemohla dokopat:))))

Květen

4. května 2007 v 20:53 | Pety |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Wow...(ne, tohle neni reklama na Windows Vista, určitě jste zaznamenali ty reklamy: Řekněte WOW, ale o to teď nejde, takže popojedem...) Předtim, než jsem se zamotala do tý nesmyslný závorky, hodnotící reklamní situaci na českém trhu (který ostatně vůbec nerozumim-ajta, další závorka...), no prostě jsem chtěla něco říct, a už zase nevim co...ach jo...ta skleróza...No tak zkusíme něco aktuálního:
Je květen (no to jsem zase řekla něco, co nikdo nevěděl...) Petřín by se měl teoreticky hemžit páry, všechno by mělo začínat kvést (ale bohužel některé stromy si řekly, že budou kvést už v únoru...že by globální oteplování? Něco na tom bude...)
Proběhl Majáles. Bylo by fakt skvělý se tam jít podívat, jaksi mi to nevyšlo, snad někdy příště...Ale radši tu ani nebudu vypisovat, co tam přišlo za hudebníky, aby někdo nelitoval, kdyby si přečetl jméno svýho oblíbence.
18. bude u nás ve škole poslední zvonění. To bude určitě úžasný (známe svý lidi..), ale po některejch se mi bude stejskat i když jsem je vlastně neznala, byli takový zvláštní...no nic.
A už nám zbejvaj jenom necelý dva měsíce do prázdnin, já miluju prázdniny, ani tak ne kvůli tomu, co neni (nebudeme jmenovat), ale spíš kvůli tomu, co je. Nedávno jsme s kámoškou v Říši stromů narazily na nové území, zvané Srlesia. Nachází se na severním břehu řeky...no zkrátka jedné řeky. Celé území, protkané hustými řečišti, je porostlé lesem. Žije v něm plno podivných tvorů (hlavně komáři). Narazíte v něm na Místo podivných pocitů (vážně nám tam bylo tak nějak divně...), Bažinu volajících hlasů (tam jsme vážně slyšely volání), Děravý strom, hrad královny Muchian, Chlupatý most a plno dalších úžasných míst, která vás okamžitě okouzlí, možná i vyděsí... Ale taková je celá Země stromů, i ostatní království v okolí vesnice, kde máme chalupu. Tak teď už víte proč miluju prázdniny?
No a květen je 5. měsíc v roce. Užíváme si plno volna, 1.svátek práce a 8. Den osvobození (pokud tam mám blbě velký písmena, tak se omlouvám, to mi nikdy nešlo...). Ze začátku dozní znamení býka a pak nastane čas blíženců. No a to je všechno, co mě napadá ke květnu...já myslim, že už jsem tu toho stejně nakecala dost :)))

Davy

1. května 2007 v 13:29 | Pety |  Mrkvový salát
Houpy hou, houpy hou,
jedna řada za druhou,
sebe vidět před sebou,
nemít mysl, jen jít tmou,
jen s jedinou myšlenkou
miliony jich tam jdou,
davy rychle za sebou,
jedno, kam je odvedou...