Září 2010

Vůbec. Je to fakt divný. Ale což...

28. září 2010 v 19:25 | Floyd |  Články, který nejdou zařadit, by se měly zakázat!!!!
Říkají
příběhy, a asi jenom pro útěchu
Kde se v nich bere tolik citu?
A z jejich
hran se line stín dávného dechu
A mám právo se ptát?
Pak přijde
Naděje a Cesta v nekonečném stesku
Smrt je jenom zvrat -
A přitom
stačilo by jenom - dostat esemesku!
Je óda lepší nežli pomník z moduritu?

Put the lime in the coconut...

17. září 2010 v 22:40 | Floyd |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
Je pozdě.
Kdysi dávno sem ve škole něco napsala, ale pak jsem to ztratila. Pamatuju si jenom konec.. bylo to nějak

za svítání
se mrtví vrací do obrazů
zpití pod obraz

no. a to je všechno, co vám k tom můžu říct. což je poněkud smutné... ale což.
Je to jako ty světy, ve který jsem věřila, když jsem byla malá, že přijdou, že to jednou budel takhle. Teď, když si je vybavim, jsou minulý. Myslim, že jsem tehdá měla částečně pravdu, všechno se to stalo, ale děti berou všechno tak nekonečně...
Byly takový - útulný a úplně normální, svobodný a kouzelný a byla to asi jenom cesta, nebo co já vim....
Děti berou všechno tak zeširoka....
/Teď sem už podruhý napsala 4 tečky, nevíte, co to znamená?/
Věci se ztrácí. Pro legraci.
Praha je nejlepší město na světě. 
Všechno je ohromná bžunda.
Kuš, jdu spát.

První postřeh probouzejícího se podzimu

16. září 2010 v 19:00 | Lady Floydová |  Skryté pohledy mého nepříčetného já...
... nebo možná přestárlého léta.

Líbí se mi
mít ruce plný trávy
když se nad světem vznáší
poslední pomazání
Dosedá do polí
v nitkách pavučin
Všude je světlo
ulomený slunci
protéká tělem
Líbí se mi
jak je bolestný
a hořkosladký
jako umírání