Únor 2011

Tohle zase neni fikce. Fakt.

10. února 2011 v 19:57 | Strejček Donald |  Mrkvový salát
Včera jsem jela na Nejlepší místo a chvíli bylo na nebi vidět dvě slunce. Nevěříte?
Když jsem se večer vracela domů, už jenom jedno zapadalo. Zato mě oslnilo svařování lodí. Tak takhle nějak vypadá Plateauův svět, je tam řeka - přemejšlela jsem, o kolik užší je, než v Praze Vltava, ale neuměla jsem si to vybavit, tak jsem si zkoušela představit, kde bych čekala druhej břeh, bejt na Starym městě -, lodě, ten kov se rzivou barvou, a svářečský plameny. Když jsem byla malá, pamatovala jsem si hlavně dvě věci - nemluvit s cizíma lidma a nekoukat do sluníčka a svářečovi pod ruce. Některý věci děti nesmí, ale kdybyste je neudělali pozdějc, nemohli byste s klidnym svědomim umřít.
Je fakt, že je to hrozně zvláštní krajina.
Tak nějak se na vás podepíše. Řeka, lodě v zárodku, lidi odnikud nikam, skály, stromy, sídliště. Když se stmívá, máte pocit, že ta tma vychází z místa samotnýho. Z každýho koutu. Nemyslim to nijak negativně. Neni špatná, ani dobrá, je taková nic a všeříkající. Nevšímá si vás. Má svejch starostí dost.
Dál za těma korábama se ze starýho domu odlupuje nápis švabachem. Sudety, je to ta tma? Je to ta... my víme svý, že jo. Viděli jsme. Neptejte se. U nás můžou bejt na nebi dvě slunce, my prostě víme, jo? Tak klid.
Nejhorší na tom je... nejhorší na tom je, že ty lodě spíš rozebírali.