Aby to bylo komplet

6. listopadu 2011 v 21:32 | Floyd |  Mrkvový salát
Dobrý den přeji.
Během posledního roku jsem napsala pár věcí, které jsem z různých důvodů nezveřejnila, nebo zveřejnila a pak je hned smazala, protože prostě. Se mi chtělo. Ale mám teď tak nějak dojem, že to není fér. Takže tak. Pokusím se tak nějak chronologicky...


Bang bang my baby shot me down

Byla tam tehdy
já ji viděla!
Cítila
tu vůni.
Fakt!
Najednou je to
jak těch pět vteřin
jak když se probudíš
a ztrácíš takt
Najednou mizí
najednou byl to sen
a noční můra
nechtěj vzpomenout
šli jsme pak domů?
kudy?
Zvadla snad
jako ta kytka
jako to jaro
léto chce ho podetnout.
(říjen 2010)
___

Na zadání od češtinářky, vemte začátek Byronových Stancí k hudbě "Má duše ... je" a pokračujte. Půjčila jsem si i řádku druhou. Péťa se v tom moc vyžívala. Pozn. jeden hudební termín je tam chybně, ale správná varianta mi tam nesedí.

Má duše nejistá je
ó do strun sáhni
je v nich odpověď?
Jen bolí, bolí, bolí pod rukama
tak nech mě tady
bez corrony
leť!

Ne, neskončila, nesmí, hudba
- umírá?
Už neobviňuj tóny
vinni jsme
my dva.
(podzim 2010)
___

Když já vám povídám...

Dneska ráno
jsem se probudila
s malou rudou svatozáří
nad hlavou.
Vznáší se na poličce,
ve studánce něhy,
přesto žízní...
prahne po vůni,
touží svou vlastní darovat,
chce, aby ji cítili,
aby zešíleli tím svatým éterem,
vzhlíží k snad příliš nízkému nebi
- a já jsem ještě níž.
A vlastně spíš doufám,
než věřím,
v nebesa na poličkách.
(leden 2011)
____

Ne příliš kvalitní ukolébavka, heh... jednou to třeba budu někomu zpívat.

Víš,
občas v nás praskne
malá bílá větvička
a bolí to víc
než zuby, když se kazí.
Teče z ní míza
a pálí nás pod víčka
A máme strach
že už nikdy neobrazí.

Víš,
to bude až za dlouho,
chci jenom, abys měl na paměti
že nepraskne žádná větvička
tak, že z ní ptáci neodletí

Víš,
to bude za dlouho
jen nechci, aby ses jednou bál
a teď už hleď si raděj' toho,
abys co nejdřív klidně spal.
(březen 2011)
____

Taková věc.

Ó, lásko, až ti zlomím nos
pak všechny naše dluhy budou zplaceny
ty bos
mi vyjdeš vstříc
mé slzy osušíš
pak oba ulehneme do střepů
s úsměvem sotva znatelným
jako když vodou chladnou
zem si smýváš z dlaní
ta voda kalná je
ach, nedívej se na ni!
Ty vzpomínky jsou mé
a ty -
- už vypadni.
(nějaké pozdní jaro 2011)
___

Nejmladší, celkem nesouvisející... jednou cestou z Krytu.

Měla bych vystoupit
Držim v rukou vesmír
a prohlížim si ho
v trochu poškrábanym světle
Už jdu -
Dojet tak až na konečnou
a zůstat tam
dneska spát
(začátek října 2011)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama